Kuba na táboře (2,5 roku)

  • Honza 

2,5 roku, ideální věk poslat dítě na letní stanový tábor. Rodiče jsou blázni říkáte si asi, co?

Ono to není tak horké, byl to sice skautský tábor (skaut je mimochodem výborná věc), ale byl tam s babičkou , dědou a tetou (13 let) a jen na 3 noci. A nebudete tomu věřit, na rodiče si skoro ani nevzpomněl.

1. večer:

Stmívalo se a Kubík si vzpomněl: „Táta, táta.“ V tu chvíli babičce zatrnulo a začala vzývat všechny svaté, co si to vymyslela, mohla mít klid a místo toho jí tady dítě bude řvát celou noc :-O

1.noc:

Nakonec v pohodě a spal až do brzkého rána, to se nedá říct o bábě, která jednak trnula, jestli se neprobudí, poté ji vzbudil přepad tábora jinými skauty, po kterém v Kubíkově stanu jako jediném byla všude rýže (??) a ráno (kolem 5:00) když už konečně zabrala, tak zase vstal Kuba, příjemně vyspaný na čerstvém vzduchu. Naštěstí brzo zjistil, že vlastně vstal dřív než chtěl, tak usnul na další dvě hodiny v houpací síti v lese.

2.den: Nejzábavnější je prostě špalek dřeva, když ho pustíte z kopce dolů. Kuba se málem smíchy počůral. Po obědě vytuhnul na louce asi na 3 hodiny takže pro všechny hlídače zasloužený odpočinek

Babička a teta si rozdělili den na dvě 12 hodinové směny.

Asi jste všichni obeznámeni s pojmem kadibudka, neboli suchý záchod. Z logických důvodů bývá vzdálen od samotného tábora určitou vzdálenost. Proč o tom mluvím. Kubík, slušně vychovaný, je zvyklý po mnohých výchovných peripetiích bez zbytečného odkladu doma sám navštívit toaletu a vykonat potřebu. V lepším případě poté přijde s toaletním papírem pro správnou hygienu.

No a co se týká táboru, nikdo jej neinstruoval, kde najde toaletu, ale ono to je možná dobře, když by do ní spadnul, mohlo by to být dosti nepříjemné. Tedy duchapřítomný Kubík na nic nečekal a uprostřed tábora v blízkosti stožáru se státní vlajkou si stáhnul kalhoty a bez skrupulí vykonal velkou potřebu. A to nemluvím o malé. Z městských parků je zvyklý zalévat rostlinky běžně a v lese je rostlina na každém kroku, takže tak 😊

2.noc:

Uprostřed noci se zvednul vítr a začala bouřka. Kdo jste byli hluboko v lese ve stanu v noci při bouřce, asi se nebudete divit, že jsou i příjemnější zážitky. Kubík se logicky probudil, posadil se a oproti všem očekáváním a hororovým scénářům jen se zaujetím prohlásil: pipší (v překladu: prší), teta si k k němu lehla a v dunění hromů v poklidu zase usnul.

3.den:

Jinak bychom měli do lesa chodit často všichni, protože asi musí být plný nějaké zvláštní energie. To malé dítě tam po tom táboře běhalo neustále jako urvaný, nahoru, dolů, pořád!

Zvláštní kapitolou je oheň. Kubova vášeň pro sfoukávání svíček a kouř je pochopitelná. Stejně tak jeho obliba všech složek IZS (integrovaný záchranný systém) Takže když uviděl, že se v táborové chatě kouří z komína a v kamnech vesele plápolá oheň, okamžitě začal volat: „hoží, hašiši!“ (v překladu: Hoří, zavolejte hasiče!)

4. den:

Babička Kubíkovi slíbila, že přijede táta, sice mi to časově moc nevycházelo, ale slib je slib. Přijel jsem tedy na tábor. Asi po 10 minutách přiběhl Kuba, držel se za ruku s cizí a výrazně starší holčičkou a zvolal: „táta, bí“ (bí je zkratka pro naše bílé auto). Mě si ani nevšimnul a valil machrovat s mým autem před holčičkou. Poté se dožadoval otevření vozu a řízení. V tu chvíli volala máma, dal jsem jí Kubu k telefonu, Kuba bez valného zájmu řekl Ajoj (Ahoj) a šel dál obhlížet auto. Máma z toho byla mírně konsternovaná, protože jí se už na rozdíl od Kubíka evidentně začalo stýskat.

No a pak jsme jeli domů. Máma (fyziomáma Verča) si mírně odpočinula (pořád měla na krku ještě 1,5 měsíčního Matyáše, toho jsme přeci jen na tábor ještě neposlali) a příští rok Kuba pojede minimálně na 14 dnů.

táta Honza

PS: Na cvičení Fyziomáma je nyní letní sleva 20%, tak ji nepropásněte 😉