Je pro nás dnes klasická rodina ještě podstatná? Jsem bytostně přesvědčený že ano! Rodina a její rituály nám, a hlavně dětem, pomáhají cítit se v bezpečí, mít jistotu v jinak poměrně nejistém světě. Už jen to, že dítě dostane pravidelně každý večer před spaním pusu, přání dobré noci a třeba i ujištění, že je milované? Stačí i jen tak málo 🙂
„Jedna ze základních potřeb člověka je někam patřit. Rituály posilují pocity sounáležitosti všech členů rodiny. Zajišťují nám kontinuitu, napojení na to, co už jsme společně zažili. Tím, že má každá rodina své vlastní rituály, posiluje se tak rodinná identita, děti skrz ně učíme hodnotám. Učíme je, na čem záleží.“ (Zdroj: Akademie rodičovství)
Mnoho z rituálů si přinášíme z našich původních rodin, kde jsme prožili dětství, další si pak tvoříme sami jako jedinečné. O poznání horší to mají ale děti, které neprožily dětství v rodině.
Jsou to často věci, které bereme jako samozřejmé nebo úplně obyčejné, ale věřím tomu, že mají svoji nezastupitelnou roli v budování vztahů a rodinného zázemí.
U nás to je třeba společné stolování, ve všední dny snídaně i večeře, kdy se snažíme, abychom všichni jedli u jednoho stolu v jednu chvíli, někdy je to náročné, ale jsme všichni spolu přítomni ve společné činnosti. Jako večerní rituál zase ukolébavka s kytarou.
Nebo třeba úplné drobnosti jakože se mnou můj čtyřletý Kuba jezdí na větší nákupy jednou týdně večer. Naučil se, že si nemůže vymýšlet co všechno chce koupit a funguje to. No a když jsem jel teď párkrát bez něj, tak světe div se, bylo mi tam smutno. Mít s sebou parťáka je prostě fajn. Navíc by to byl takový mrtvý čas, který jsme přetavili do přirozené společné aktivity – rituálu. Jen nevím jak to budu dělat, až se mnou budou chtít jezdit všichni moji tři kluci 😀
S tím se pojí i zajímavý fenomén, který si nedokážu vysvětlit a možná bude stát i za delší úvahu – děti se chovají diametrálně odlišně (a bohužel hůř) když jsme celá rodina pohromadě. Zatímco když jsem já nebo manželka s dětmi samotní, tak jsou mnohem víc v pohodě.
Vnímáme také jak každé z dětí potřebuji svoji dávku cílené pozornosti jen na něj. Máme pro to kódové označení přejaté od Kuby „věnovali“. To se ho jednou takhle žena ptala, jestli se tak vzteká jen proto, že chce, aby se mu víc věnovala a on si to zapamatoval a používá to 🙂 Dobrým rituálem je určitě nějaká společná činnost s každým dítětem zvlášť. Něco, co bude jen jeho a vaše. Chvíle plné pozornosti bez telefonu v ruce, chvíle, kdy si můžeme dát navzájem najevo, že jsme jeden pro druhého důležití. A to se počítá!
Jaké máte rituály u vás? A na jaké si třeba pamatujete z dětství?
Honza
Autor je člen týmu Fyziomámy, otec-amatér, 29 let, 3 děti (4-2-0)