Těhotenství za 3,2,1,…

„Tak už máš kluka?“ „Už bude svatba?“ „Už budete mít miminko?“ „Už budete mít druhé?“ Každá z nás jistě minimálně jednou slyšela některou z těchto otázek, většina z nás jich ale slyšela pravděpodobně více a opakovaně. A pokud naše odpověď byla negativní, často nám byl odpovědí soucitný pohled a něco ve smyslu „neboj, to přijde“, nebo „ale neměla bys to odkládat, už nejsi nejmladší“ a podobně.

Velmi často pak byly tyto ženy označeny za kariéristky, nebo jako ty, kterým je přednější zábava, koníčky, cestování… prostě cokoliv, jen ne rodina. Jenže je to tak vždycky?

Sama jsem v této situaci byla minulý rok. Bylo mi 29 let, rok a půl vdaná a stále netěhotná. A přitom jsem miminko už moc chtěla. Jenže, ono to nešlo. Nefungovalo to tak, že bych si řekla, že otěhotním a druhý den už to bylo. A o to víc bolela každá otázka na miminko. A bylo hůř.

Konečně přišel den D. Test mi potvrdil těhotenství a já si šla nadšeně a s radostným očekáváním pro potvrzení ke své gynekoložce. Jenže verdikt zněl jasně – zamlklé těhotenství. Ne, taky jsem o něm v životě neslyšela, a přesto existovalo. Měla jsem v sobě sice asi už 8 týdnů miminko, od 6 týdne se už ale nevyvíjelo, zemřelo. Oproti samovolnému potratu to bylo ještě horší v tom, že „neodejde samo“, ale musíte jít do nemocnice, kde vám v celkové narkóze vyčistí dělohu.

Ten pocit byl příšerný. Bylo tady – a není. Nechápete to. Brečíte, snažíte se s tím vyrovnat. Do toho vámi lomcují hormony a vaše tělo se musí dát do pořádku. Po tělesné stránce je to jako byste vlastně porodila, jen na konci nemáte miminko. Bylo to strašné.

A v tomto stavu potkáte člověka, který se vás zeptá na to, proč ještě stále nemáte miminko. A snaží se vám dávat dobré rady, že byste to mateřství opravdu neměla odkládat.

To už je pro vás poslední rána. Konečná. Co víc máte ještě zvládnout?

A pak si najednou uvědomíte, že to ten člověk vlastně nemyslí zle. Vždyť on neví, co jsem zažila. Neví, co se ve mně odehrává. A ani to nemůže vědět.

A tak jsem o tom začala mluvit – a víte co? Bylo to neskutečně osvobozující. Věřím tomu, že si i díky tomu spousta lidí uvědomila, že všechno nemusí být takové, jak se na první pohled může zdát. Že věci nejsou jen černé a bílé. Navíc jsem díky tomu zjistila, že si spousta žen prošlo něčím podobným. Nejsem v tom sama, spousta žen mělo podobné problémy, podobné pocity – a spousta z nich už má rodinu – má aktuálně dvouměsíční dcerka je toho též důkazem 🙂

Je možné, že se vám nedaří otěhotnět, nebo že jste prodělaly zamlklé těhotenství, potrat, či máte nějaké jiné potíže. Nikdy nezapomeňte na jednu věc – nejste v tom samy!

Spousta žen si prošlo něčím podobným, jen o tom třeba nevíte. Iluze dokonalosti je všude kolem nás, a když není vše podle této iluze, máme pocit, že je všechno špatně. Že jsme my špatné, rozbité.

A proto, nebojme se mluvit o svých problémech, nebojme se říct nahlas, že všechno není takové, jak se může na první pohled zdát. Pojďme rozbít tu iluzi dokonalosti.

Vždyť těhotenství je dar, obrovský zázrak, ale rozhodně není samozřejmost.

novopečená maminka a psycholožka Alžběta Volfová